Věděly jsme, že naše „slečna profesorka“, Péťa, kterou jsme letos měly  na makro a mikroekonomii bude začátkem prázdnin v Los Angeles! Jak jsme to zjistily? Podle hrnečku, kde byl nápis „California“, který měla na cvičeních na stole. Díky tomu jsme za ní odvážily jít pro cenné rady. Nakonec nám řekla, že o prázdninách tam znovu jede a, když budeme poblíž, tak ať se určitě stavíme. Tak jsem jí tedy napsala, že někdy plánujeme výlet do LA, jestli by se to tedy někdy hodilo. Ta zpráva to vše odstartovala! Napsala mi totiž, že je tu poslední víkend, ale že za ní přijede kamarádka Terka z Vancouveru, ať také dorazíme – klidně už ve čtvrtek (druhý den!). Váhaly jsme jen krátce, a aby se nám to vyplatilo, tak jsme se rozhodly jet skutečně hned ráno! Začaly jsme shánět ubytování a časy autobusů. Spoje jsme nalezly hned a na ubytování jsme napsaly pár lidem na couchsurfingu a koukly na hostely. Sbalily jsme věci a pozdě v noci šly spát. Spolubydlící říkaly, že jsme blázni jet přes čtyři hodiny autobusem a pomalu nevědět, kde přenocujeme. Nám to ale nevadilo – ba naopak, pro zážitky cokoliv (a jedna noc na lavičce nás případně nezničí, teplo tu docela je :D).

Budík po páté hodině ranní, vydatná snídaně a pravou nohou směr za dobrodružstvím! Cesta utekla opravdu rychle. Jely jsme asi čtyřmi autobusy celkem asi čtyři a půl hodiny. Předposlední zastávka byla v Downtown Los Angeles, tak jsme se řekly, že máme dostatek času, že se projdeme a dojdeme si do kavárny pro energii. Ve Starbucks nebyl (ehm) záchod, tak jsme hledaly dál a nakonec jsme narazily na překrásnou kavárnu se samými zdravými dortíky, koláčky a hlavně velký výběr různých typů káv. Posilněné nás už čekala poslední jízda autobusem do Santa Monicy.

Wow efekt byl zaručen. Hned jsme šly směrem na molo, kde je plno malých krámků a menší zábavní park s atrakcemi včetně velkého kola. Byla to nádhera, výhled na pláž obklopenou palmami a krásně modré nebe i moře prostě nikdy neklame! A fotka s End of trail 66 nemohla chybět! Potom jsme měly sraz s Péťou i Terkou – stylově u Tiffanyho v místním nákupním centru. Zašly jsme si na takový uvítací lomeno přivítací oběd. Holky si daly sushi a já kuřecí Teriyaki a samozřejmě nemohl chybět dezert Frozen Yoghurt – opět tu měli další miliardu příchutí! Já se nemůžu pokaždé rozhodnout, tak toho smíchám několik! Péťa nám všem udělal prohlídku městem. Kam jinam na začátek zajít než na Mainstreet plnou obchodů s oblečením! Stavily jsme se také v Apple store, abychom si s Luckou našly konečně hostel, tak jsme pár obvolaly a z těch tří, co jsme našly, měl jeden volná místa. Pro rezervaci přes telefon jsme potřebovaly pasy a visa, tak jsme si tam zašly osobně. Byl to hostel přímo v centru na 2nd street a já vůbec nečekala, že hostely můžou být i takhle hezké a upravené! Ubytovaly jsme se na naší palandě ve čtyřlůžkovém pokoji a pokračovaly v prohlídce. Koukly jsme se na taneční představení před molem a pak si půjčily kola a projely se až na Venice beach. S Luci jsme zůstaly věrné zelené barvě kol, ve které máme ta naše v Huntington beach. Je to blízko, ale i tak je ta změna toho prostředí znát a to pořádně!  Na Venice beach už to nebylo všechno takové upraveňoučké, ale podle fotek je hned poznat, co tam bydlí za lidi. Každopádně to stálo za návštěvu a pouliční umělci jsou skutečně talentovaní! Byla jsem také moc ráda, že vidím skate park v místě, kde to všechno začalo! Před odjezdem z Venice beach jsme si ještě skočily pro fotku ve stylu Pobřežní hlídky. Západ slunce nad molem při cestě zpátky nezklamal. Den jsme zakončily (jak jinak) vynikající večeří v Barney’s!  Zbožňuju, jak je vyzdobená – prostě Amerika! To platí i pro výběr jídla – burgery, burgery, burgery! Se slaninou navíc prosím, ta nikdy nesmí chybět, jinak to prostě není burger! S Péťou nám to ještě nestačilo, tak jsme si daly ještě hot chocolate cake, na který tam prostě půjdu znovu! Po hodině čekání na servírku, jestli chce naše peníze jsme se s holkama rozloučily a my s Lucí jsme šly ještě na noční procházku na barevně osvícené molo, nafotily se s Forrestem Gumpem a naprosto spokojené z našeho „hurá akce“ výletu šly do hostelu, který byl pár minut od mola a hrozně moc se těšily na další den, který nám Péťa naplánovala dokonale! ( A také na snídani :-D. )

Pod fotkami je také znovu video shrnující tento den!